Lyžařský výcvik 2023

Hurá, na lyžařský výcvik jedeme!!! Ano, i tak může začít článek o lyžařském výcviku pro 7. A a 7.B třídy naší školy. Proč? Vhledem ke sněhovým podmínkám se čekalo do poslední chvíle, jestli si děcka vůbec budou moci lyžařský výcvik užít se vším všudy, a jestli vůbec bude! V loňském to ohrožoval virus Covid – 19, dnes již tento virus neohrožuje pořádání akcí, ale zase ten sníh! Vzhledem k pečlivému sledování učitelů se nakonec rozhodlo, že výcvik se konat bude i vyhlídkou, že se místo lyžování obují pohorky a z lyžařského kurzu se stane možná i napolo turistický. Avšak opak byl pravdou, rozhodnutí bylo perfektní a děcka si zalyžovala i se sněhem, ano technickým ale přeci.
V neděli vyrazila třída 7.A,B do Jánských lázní do hotelu Astoria, kde strávila v doprovodu učitelského sboru Kacetl, Zorád a Vágnerová 5 nocí, s tím že první byla seznamovací se s procházkou k lanovce, kde pohled na zablácené okolí bylo smutné, ale to nasátí čerstvého vzduchu bylo blahodárné, protože paní na kase nám oznámila, že jezdí spousta vleků hlavně v nedaleké Peci pod Sněžkou, kam se dá snadno dojet skibusem. Což se nakonec stalo skutečností.
Od pondělí až do čtvrtka, kdy se děti musely seznámit s novými podmínkami vstát, nasnídat, umýt, ustrojit, připravit a být včas na daném místě s lyžemi v ruce se zapnutými přeskáčemi, bylo zvládnuto prakticky od prvního dne perfektní, samostatnost nebyla dětem cizí.  Lyžovalo se od prvního dne, kdy děti byly rozděleny do tří skupin, již podle zkušeností, které s lyžováním kdy zažily. Třetí skupina byla nepolíbená, a nikdy na lyžích nestála, tudíž se musela naučit všech dovedností, co se lyží týče, a to třeba už jen stát na lyžích, obrátit se, vstát, vystoupat do kopce a největším cílem bylo vyjet kotvou na sjezdovce Javor v Peci, protože jiná možnost prostě nebyla. Ale díky šikovnosti dětí a pomocí skupiny jedna se ale děti v polovině dne dopravily až na vrcholky hor, kde na méně prudké sjezdovce Javořák mohly více trénovat.
První skupina lyžovala s lehkými úpravami stylů a vysvětlením, že lyžovat šusem v tuto chvíli není ta pravá volba, ale že existují, oblouky, hranění, vnitřní noha, vnější noha, přenášení váhy a celkově s lyžařskými dovednostmi s velikým úspěchem, protože za celou dobu kurzu se nikomu nic nestalo, a to bylo všech přáním, protože jsme na sjezdovkách nebyli sami, a prodrat se kopcem mezi dalšími lyžařskými kurzy, a že jich tam nebylo málo, bylo opravdu někdy nad lidské síly.
Druhá skupina, se v rámci kurzu vylepšila opět se svým lyžařským stylem, zlepšila postupné ubírání pluhového oblouku k oblouku z přívratu a paralelního. Především odbourávaly strach z rychlejší jízdy. Dařilo se jim to skvěle.
Hezké bylo, že se družstvo druhé a třetí skupiny se krásně doplňovali, pomáhali si navzájem, respektovali se a podporovali, a nakonec se spojili i s třetím družstvem, které se naučilo krásně brázdit po kopcích a činilo jim to obrovskou radost. Ano s úsměvem, to je ten správný výraz!
Společné chvíle nahoře na kopci mezi Javorem a Javořákem bylo místo, základna, společného setkávání, kde se děcka občerstvovala a měla si tam možnost odpočinout a popovídat si, ale zároveň se tak trochu poškádlit sněhovými kouličkami. Říká se tomu zimní radovánky.
Středa byla dnem, kdy se instruktoři rozhodli jet místo do Pece, zkusit vyjet kabinkovou lanovkou na Černou horu. Kde jezdila jediná sjezdovka Anděl. Risklo se, a určitě vyplatilo. Anděl je sjezdovka hezká, ačkoli v některých místech trochu užší, tak představa, že se setká více kurzů nás trochu děsila. Ale pravděpodobně, tentokrát odjela většina kurzů do Pece a nám se naskytla celkem hezky upravená sjezdovka, kde nakonec drandilo i třetí družstvo a všichni byli nadšení.
 
Odpolední program po teplém obědě a lehkém odpočinku byl opět výlet lanovkou nahoru do výšin Černé hory, kde proběhla v lese u rozhledny velká sněhová bitva, a pozorovat radost dětí bylo nadmíru uspokojující.
Každý večer měly děti možnost se dozvědět shrnutí dne, jak se jim dařilo, co bude den následující dále krátké přednášky o chování se na horách, jak se strojit, co dělat anebo co naopak nedělat, dále následoval společný program s hrami, u kterých byla dobrá nálada.
Týden uběhl jako voda a nastal čas balení a ukončování kurzu, které proběhlo společenskými hrami a společnou foto a video prezentací, u které se pobavili nejen děti, ale učitelé, protože pan učitel Zorád tomu dal legrační nádech.
Kurz byl zakončen společnou jízdou do KFC v Trutnově, kde si děti mohly užít poslední chvíle pohromadě, sdělit si vzájemné zážitky a prožitky, protože za chvíli to všechno skončí a rodiče si převezmou opět pod svá křídla.
Jsme rádi, že rodiče dali důvěru a pustili děti na lyžařský výcvik i když to velmi nejisté, protože společné chvíle v kolektivu jsou nenahraditelné, a učitelé doufají, že si na výcvik budou vzpomínat celý život!
Učitelé Vágnerová, Kacetl, Zorád