Ekologický kurz nás všestranně prověřil

         
 
Možná se někomu z vás bude zdát, že následující řádky nesouvisí s ekologickým kurzem, ale posuďte po přečtení. Ve čtvrtek 9. června se ve škole konal „Den prevence“. Děti zažily požární poplach, shlédly záchranu osoby z hořícího objektu a následné ošetření. Následoval program, při kterém jme se všichni dozvěděli, jak záchranné složky pracují a jak se máme v určitých situacích chovat. V tuto chvíli jsme ještě netušili, jak brzy tyto vědomosti využijeme.
V pondělí následujícího týdne jsme odjeli do Krkonoš na ekologický kurz. Byli jsme ubytovaní na Medvědí Boudě, kde se o nás výborně starali. Každý den jsme ve vydávali na výlet do hor, při kterém jsme buď obdivovali krásy hor či proměnlivé počasí, poznávali horskou přírodu s lektorem KRNAPU a prověřovali své fyzické síly.
Stejně tomu bylo i v úterý. Po výletu a zasloužené večeři jsme si užívali podvečerního slunce před chalupou. Děti hrály různé hry. Zdálo se, že naši pohodu nemůže nic zkazit. Ale je to přesně tak, jak se říká: „Nechval dne před večerem“. Dětem zaletěl košík z badmintonu do koruny jasanu. Jeden ze zaměstnanců hbitě vylezl do větvoví, aby jej sundal.  Vtom jsme zaslechli praskání větve. Mladý muž se zřítil ze stromu z výšky čtyř metrů na beton.  Sténání nás popohánělo k rychlému jednání. Vytočit 155. Následoval rozhovor, na jehož konci zaznělo, že od zraněného nemáme odcházet, v případě zhoršení stavu máme znovu volat, a že k nám někoho vyšlou. Minuty do příjezdu horské služby nám přišly nekonečné. Poté jsme byli svědky práce profesionálů, kteří zraněného následně předali posádce helikoptéry, jež jej přepravila do nemocnice ve Vrchlabí.  S velkou úlevou jsme s kolegyněmi v noci vyslechli zprávu, že hrozivý pád skončil „jen“ zlomenou rukou a naštípnutým obratlem.
Nejen pro děti to byl velmi silný zážitek, který ovlivnil náš pohled na hory. Přistupovali jsme k nim s větším respektem a s pomyšlením, jak málo stačí a vše může být ve vteřině jinak.
Nejlepší tečkou za naším pobytem byl návrat zraněného z nemocnice a jeho úsměv na tváři.
Všichni smekáme pomyslný klobouk před všemi záchranáři. Doufáme, že jejich pomoc nebudeme muset využít. Ale když k neštěstí dojde, na vlastní oči jsme se přesvědčili, že bychom byli v těch nejlepších rukou. Děkujeme.