Máme rádi zvířata . . .

  Když si zlomíme nohu, tak nosíme sice pár týdnů sádru, ale víme, že budeme zase brzy běhat. Když se poraní zvíře, nemusí mít takové štěstí jako my. Bojuje s bolestí i s nástrahami přírody. Pokud se ho však ujmou ti správní lidé, má ještě šanci.

  Podobný osud mají někteří ,,nalezenci" ze stanice Pavlov na Vysočině. Nachází se tu živočichové, kteří by kvůli svému zranění ve volné přírodě nepřežili. Ve stanici o ně pečují a těm šťastnějším ulehčují návrat zpět na svobodu. Děti z 1. stupně měly možnost několik takových zvířat vidět na vlastní oči a slyšet na vlastní uši. Ve škole nás totiž navštívili pracovníci  záchranné stanice s výukovým programem o ježečcích a sovách. Na interaktivní  tabuli si připravili prezentaci o životě těchto zvířecích druhů. Žáci se dozvěděli zajímavé informace, jak tato zvířátka bydlí, čím se živí a zda mohou být užitečná. Největší úspěch sklidili zvířecí kamarádi, když se předvedli v plné kráse. Ježeček putoval z ruky do ruky a děti měly možnost vyzkoušet jeho bodlinky. Sovy si nás mžouravě prohlížely. Sýček s námi moc nekomunikoval, ale sova pálená rušila hned od samého začátku. Na chvilku se proletěla po třídě, ale žádné velké vzrušení z tohoto přeletu jí z očí nekoukalo. Děti však na ní naopak mohly oči nechat.

  Příjemné dopoledne  rychle uteklo a děti se velmi nerady loučily s návštěvou, byť pichlavou či opeřenou. Možná si díky těmto kamarádům uvědomí při procházce lesem, že člověk je v přírodě jen na  návštěvě.

Autor: tř. učitelky 1. stupně