Mniši ze Strže v akci aneb středověk na vlastní kůži

Bylo ráno 11. června, léta páně 2024 a my jsme s batožinou na zádech vyrazili moderním dopravním prostředkem, tedy vlakem, vstříc středověku.
 

Čekal na nás jeden z nejstarších klášterů postavených v dobách Přemysla Otakara I., klášter v Broumově. Hned po příjezdu jsme byli ubytováni na celách číslo 372 až 386. Díkybohu na rozdíl od obdobných podobných “ubytovacích” zařízení stejného jména měly naše cely kliku zvenku i zevnitř a nikdo nás nezamykal. 

Krátce po příjezdu jsme oblékli mnišské hábity, o které si zřejmě někteří napíší Ježíškovi, a nastoupili jsme k činnostem, které byli pro mnichy velmi typické, neboť jako jedni z mála uměli ve středověku číst a psát.

Nejprve jsme si vyzkoušeli práci ve scriptoriu, kde jsme seděli u psacích stolků a husími brky přepisovali středověký text. Někdo česky, někdo latinsky. Někteří byli dokonce tak zdatní, že zvládli i ilustraci medvěda. Pro velkou část ale byla výzva už jenom v klidu sedět na místě a koncentrovat se na zadanou práci😉

Ve druhé části jsme si vyzkoušeli modernější metodu a to byl knihtisk na novodobé kopii středověkého stroje na tisk knih, který vynalezl Johannes Gutenberg, původním povoláním zlatník. Skládali jsme tiskařské štočky do rámečků podle vlastní fantazie, natírali je barvami a pak je s listem papíru vkládali do lisu, abychom každý získali svůj originální tisk. 
 

Nakonec nám dvě hodiny v písařské a tiskařské dílně utekly jako nic a my se vrátili na cely, abychom nabrali síly k procházce městem a návštěvě unikátního dřevěného kostelíka na broumovském hřbitově.
 

V kostelíku pan průvodce ocenil naše znalosti českých svatých, ale značnou část z nás stejně nejvíc zaujal obří smeták na ometání pavučin ze stropu. 🤷‍♀️ Tak chápejte, je nám 12-13, a koncentrovat se na takovou dávku historie v jednom dni vyžaduje trochu odlehčení.
Vítané zpestření nám nabídl i popravčí špalek po straně kostelíku, kde si někteří vyzkoušeli, jak se asi nastavovala hlavinka, aby katův švih byl úspěšný hned napoprvé. (Mimochodem kati si zakládali na svém umění setnout hlavu na jeden pokus!)

Cestou z kostelíka nás drobek namíchla jedna z pedagožek, protože nám zakázala kulturní zážitek v Penny marketu s trapným konstatováním, že za chvíli jdeme na večeři. Chvíli jsme točili očima, ale nakonec jsme nelitovali, protože večeře byla fakt výborná.

Kolem sedmé večer jsme se s nasyceným žaludkem a sluncem klonícím se k západu shromáždili na dvoře kláštera, abychom si konečně prohlédli všechny poklady a tajemství, která skrývá. Slibované mumie už se bohužel odstěhovaly zpátky do Vamberka, ale i tak všechny prostory ve večerních hodinách budily respekt a zaváněly tajemstvím. 
 

Jako první na nás čekaly opatské ornáty, tedy slavnostní roucha opatů, která váží až 20 kg. Za svitu baterky jsme také pečlivě prozkoumali vzácnou kopii Turínského plátna (jednu z 5 svého druhu na světě). V tomto plátně bylo údajně zabaleno tělo Ježíš Krista, které se do plátna obtisklo. 
 

Postupně jsme ještě prošli márnici, kde si někteří opatrně sáhli na skutečné pohřební máry, a pak jsme sakristií prošli do hlavní lodě klášterního kostela. Tam jsme zasedli do lavic a uneseni barokním prostorem na hodnou chvíli zmlkli i ti nejupovídanější, aby si v naprostém tichu všichni mohli něco přát.

Na závěr prohlídky jsme poděkovali naší skvělé průvodkyni a lektorce Martině a ti, kterým ještě zbyli síly, vyrazili na rychlý shopping do místního Lidlu, aby si zajistili pochutiny na společný večer na celách.

S houstnoucí tmou za okny kláštera rostly počty, v jakých jsme opouštěli naše cely cestou za hygienou, ale ani to nám nezabránilo se na pokojích skvěle bavit. Ač po většinu času byly naše pedagožky dozorem celkem vlídným a chápajícím, přece jenom v pozdních nočních hodinách začaly ztrácet svůj zenový klid. Někteří z nás totiž měli dost sil a energie vesele tančit chodbami kláštera cestou na toaletu a halasně si prozpěvovat, přestože hodiny ukazovaly 3:50. Tak to už na ně bylo moc😀🙉

Nakonec nás ráno všechny postavila na nohy skvělá snídaně, poslední nákupy v kavárně a volná sedadla ve vlaku. Nastupovali jsme totiž ve výchozí stanici, takže naše cesta už nepřipomínala strastiplnou pouť sardinek v konzervě a my se mohli kochat nedotčenou přírodou za okny, lepit si nehty, klábosit s kamarády, “viset na mobilu” nebo dohánět spánkový deficit.😴 
 

Vrátili jsme se celí, v plném počtu a se spoustu nových zážitků i fotek, které se na srazu za dvacet let budou vážně hodit😀

Účastníci zájezdu:

Holky a kluci ze 7.A a 7.B, 

Mgr. Gabriela Grundová, učitelka histórie, 

Marcela Pospíšilová, pohotová fotografka a paní asistentka v jedné osobě.