Sloh a sport - jak to jde dohromady?

Běžkotoulky očima účastnice
 
Autorka: Aneta Sováková (9. A)
 
     Když se ráno probudím a vykouknu z okna, které děda Mráz pomaloval nádhernými bílými krajkami, nemůžu uvěřit svým očím. Vše je přikryto sněhovou peřinou, která se ve slunci oslnivě leskne, jako by byla posypána drobnými krystaly. Když vyjdu ven, mráz mě okamžitě uhodí do tváře. Nohy mi začnou tančit po zledovatělém chodníku. V rukách nesu běžky a těším se na běžkování s kamarády a učiteli. Počítám minuty do odjezdu. A už je to tady! Vyrážíme. Nasazujeme vysoké tempo. Doslova klouzáváme sněhem. Všude kolem nás je bílo. Je to až neuvěřitelné, jak dokáže být příroda nádherná. Vysoké stromy jsou skryty pod sněhovou peřinou, ale před námi se neschovají. Objevujeme jejich nezasněžená místa a pozorujeme, jak při sebemenším pohybu spadne malá či velká část sněhu ze stromu na zem. Mráz nás štípe. Všichni máme červené tváře připomínající dvě jablíčka. Paní Zima dělá vše pro to, aby nás přesvědčila o své síle. Nás však jen tak něčím nedostane, protože jsme teple oblečení a máme na své straně sluníčko, které nás zahřeje, když je nejhůř. Pomalu se vracíme a ještě chvíli se kocháme zimní krajinou. Potom se už musíme s tou krásou rozloučit a vrátit se zpátky do školních lavic.