Sochařská cesta s Ivanou Černou za sochařskými díly Jaroslava Černého

Žáci, kteří pracují v klubu Erasmus+, podnikli v úterním deštivém dnu výlet za sochařskými díly akademického sochaře Jaroslava Černého. Nemohli mít lepšího průvodce než jeho ženu Mgr. Ivanku Černou, která velmi výstižně a poutavě popisovala žákům zrod a tvorbu některých sochařských děl J. Černého Výlet začal na kolonádě v Janských Lázních prvním setkáním - s fontánou. Jaký kámen, jak a čím začíná tvorba, jak se instaluje již hotová socha - v tomto případě citlivě zasazená krychle. Poslouchali jsme všichni s napětím o významu kamene, jeho hladké a hrubé straně, vodě, z které krychle vystupuje, a jejich vzájemné propojenosti. Pokračovali jsme na jaroměřský hřbitov. (Počasí - stále prší a přidává se mlha…) Díváme se na náhrobek, který J. Černý vytvořil pro svého kamaráda Františka Krebse. Nedokončený rám obrazu nám ukazuje na malíře, který již nikdy nebude malovat, a na obraz, který vystupuje z rámu a pokračuje, zůstává … Na kamenu jsou detaily odkazující na techniku malby pana F. Krebse. Dominantou tohoto hřbitova je krásně restaurovaný náhrobek od samotného M. B. Brauna (jeho žena pocházela z Jaroměře) pro tchyni. I to jsme se dozvěděli během naší krátké návštěvy tohoto pietního místa. Ale to v Jaroměři není vše. Je zde ukryté jedno sousoší na sídlišti - Hrající si děti. Předlohou jsou děti manželů Černých - Ida, Radan, Štěpán. Hází si balónem (ten bohužel zmizel) a skáčou panáka - dle J. Černého - největšího ve střední Evropě. Cesta pokračuje do Hradce Králové. Díváme se na fontánu Kráčející oblouk, která je před hotelem Paříž, a jak víme, je nazývána také Vítězným obloukem. A proč kráčející - nový krok do budoucnosti po roce 1989, krok do nové pěší zóny, architektonické změny jednoho náměstí v Hradci Králové té doby. A kousek odsud je socha T. G. Masaryka od Otty Gutfreunda, který se narodil ve Dvoře Králové nad Labem. Tak jsme se seznámili i s touto sochou, potažmo se sochařem, který mimo jiné oslovil rodinu Černých i jiným způsobem - jeden ze synů je Oto. A konec cesty nemohl být nikde jinde než zpět v našem městě, na Hankově náměstí u Rukopisů před divadlem. Je to poslední dílo akademického sochaře J. Černého, které bylo dokončeno jeho ženou a synem Otou. A co text na listu? Nikdo neví. Podobně j to s Rukopisem Královédvorským, u kterého stále neznáme jeho původ či pravost. U každé sochy zmínila paní Černá i materiál, z kterého je zhotovena (mrákotínská žula, ferdinandovský a liberecký pískovec), a kde se tyto materiály v České republice těží. Věříme, že se tento výlet zapíše do paměti našich žáků a uvědomí si významné osobnosti města.
Program Erasmus + je spolufinancován fondem EU.