Tvořivé psaní (aneb zkoušíme i poezii)

Autor: Mgr. Jana Hronešová

Kromě tradičních zájmových kroužků nabízí škola i pravidelná setkání dětí, které rády (ale hlavně s chutí a dobrovolně) literárně tvoří. Na 1. stupni se zatím schází trojice děvčat z 5.B - M. Bukovská, A. Erbenová a E. Závodná. Kromě prozaických příspěvků se pustila tato skupinka i do poezie. Firma TextilEco a.s., která se specializuje na třídění textilu, obuvi i hraček, vyhlásila ve spolupráci s Nadací Sova  literární soutěž. Hlavním tématem se samozřejmě stalo oblečení. Děti mohly tedy veršovat o čepici, tričku nebo o botě. Byla to úplně jiná práce. Dívky najednou nezachránila jen slovní zásoba, ale musely se naučit zacházet s rýmem, členěním na jednotlivé sloky a stavbou celé básně. U jednoduchého veršování se všechny pobavily. Výsledkem snažení se pak stala sbírka se čtyřmi básničkami. Sice se těmto amatérským dílkům nepodařilo dostat mezi vítěznou trojku (do soutěže přišlo více než 250 prací), ale holky mají za sebou další užitečnou zkušenost. Hlavně si uvědomily, že konkurence je v tomto oboru veliká a okolo nás plno neobjevených talentů.
Soubor básní dostal jméno ,,Trampoty s oblečením" a na závěr alespoň malá ukázka:

                                                     Slepička a bambulka
                                                     Mám růžový kulíšek,
                                                     huňatý jak kožíšek.
                                                     Spustila se vánice,
                                                     šla jsem zavřít slepice.
                                                     Sebrala jsem vajíčka
                                                     a najednou čepička
                                                     nečekaně uletěla.
                                                     Já na hlavě nic neměla.
                                                     Druhý den jsem u kurníku
                                                     měla hrozně velkou kliku.
                                                      U strakaté slepice
                                                      byla moje čepice.
                                                     Bambulka jí chyběla,
                                                      slípka na ní seděla.
                                                      Své "vajíčko" bránila,
                                                      přijít o něj nechtěla.
                                                      A já prostě nevěřím,
                                                      že dneska povečeřím.