Autoři: Mgr. Vratislav Kacetl, Mgr. Jan Zorád, Veronika Vágnerová, Mgr. Zdeněk Balek
Po dvou letech se naši žáci dočkali. Konečně mohli strávit týden na kole se svými spolužáky. Naším útočištěm se na týden stal rekreační areál na Pecce s nezaměnitelným výhledem na hrad, na který vedla naše cesta hned po seznámení s dočasným bydlištěm. Neradi jezdíme jednou cestou tam i zpět. Proto na každém kurzu absolvujeme malý odpolední okruh přes vyhlídku nad Peckou a Staňkov. Jen tak mezi řečí jsou žáci upozorněni, aby si cestu dolů přes Staňkov zapamatovali.
Nadšení cyklisté nemají dost
V úterý na nás čekala tradiční ranní „výzva“, jízda přes obec Radkyně do Přibyslavi, aneb sejdeme se na(u) hřbitově(a). Pro některé byl tento kopec prvním náročným výjezdem v životě. Přesto se nám ho podařilo zdolat bez větších obtíží. Nebyl však ten den jediným. Avšak vzhledem k tomu, že v restauraci, ve které jsme nahlásili, že se zastavíme, nebylo možné obsloužit najednou všechny členy pelotonu, musela jedna polovina vyrazit napřed a vynechat tak stoupání na Kumburk. Mnozí z nich to ocenili. Druhá polovina po stoupání si svůj výlet okořenila o dlouhý sjezd a pár dalších stoupání. I je čekal zasloužený oběd v restauraci, kam tato skupina dorazila těsně po uvolnění místa první skupinou. Po obědě obě skupiny čekal nerovný souboj s časem a první „koupačka“ tohoto „cykláku“. Pro velký zájem našich cyklistů jsme si po večeři na závěr dne vyjeli z Pecky k větrnému mlýnu nad Borovnicí.
Náhradní program
Plánovaný středeční výjezd k paní učitelce Sedliské nám zhatilo počasí. Nezbývalo než překopat plány včetně oběda, který nám z domluvené restaurace v Mostku ochotně dovezli, a tak jsme si ho vychutnali v kempu, kde nám zapůjčili příbory a talíře. Počasí bylo nestálé a zdánlivě přestávalo pršet. Rozhodli jsme pro kratší dosud nepoznanou trasu. Kratší vždy neznamená snadnější. Za téměř stálého deště jsme zdolávali jedno z nejdelších stoupání z Bělé přes Horní Javoří, Arnoštov až po Bukovinu. Odměnu nám všem nabídla cesta zpět, která až do Pecky směřovala z kopce. Kdo by se nadál, že do půl hodiny po návratu se počasí umoudří a vysvitne sluníčko. I díky tomu mohla paní učitelka Vágnerová prodat své letité zkušenosti z tenisu a uspořádat pro velký zájem neplánovaně rychlou tenisovou školičku.
A je tu čtvrtek
Konečně vyšplháme na naši Zvičinu a rozhlédneme se do kraje. Lehký rozjezd z kopce až do Lázní Bělohrad je vždy příjemným začátkem. Absolvování části naučné stezky K. J. Erbena směrem od Bišiček je důkazem, že cyklistický kurz není jen o sportu, ale i poznávání blízkého okolí. Dočerpání tekutin proběhlo u studánky „Kalíšek“ u koupaliště v Dachovech. Krásná lesní cyklostezka nás dovedla lesem až do Hořic, kde přišla chvíle i na výměnu píchlé pneumatiky. Díky náhradní duši jedné ze spolužaček proběhla výměna poměrně rychle, a tak jsme mohli vyrazit na oběd v Rohoznici, kde všichni doplnili potřebnou energii na obávaný výšlap na Zvičinu. Dlouhé táhlé stoupání do Třebihoště zvládl celý peloton téměř pospolu, a tak prakticky okamžitě mohli všichni vyrazit na vrchařskou prémii, která byla vyhlášena. Snad díky vlídnému počasí letošní stoupání na nejvyšší vrchol čtvrtečního cyklovýletu proběhlo až nečekaně rychle. Zvičina byla dobyta všemi členy. Mohlo tedy dojít na společné foto i se Zuzkou, která po lehkém zranění z úterka, docestovala za svými spolužáky alespoň autem a mohla se tedy vyfotit s nimi.
Zamáčkneme slzu a razíme domů
Je pátek. Pět dní uteklo jako pára nad hrncem. Nezbývá než sbalit své věci do batohů a vyklidit své chatky. Někteří se již domů těší, jiní by ještě rádi zůstali. Než se cyklisté dočkají příjemného klesání do Dvora Králové, musejí vystoupat poslední náročné stoupání přes Staňkov. Dnes právě poznali, proč si tento kopec měli při pondělním sjezdu zapamatovat. Únava je sice značná, ale touha po rodině žene všechny nahoru jak červený hadr rozběsněného býka. I když by se zdálo, že je vše za námi, někoho možná překvapila silnice z Vidonic do Horní Brusnice, ale toto krátké stoupání je dnes už pro všechny hračkou. Teď už je konečně vše náročné za námi a my si můžeme vychutnat poslední kilometry na společné cestě až ke škole. Přijíždíme tak akorát, aby se všichni stihli včas ukrýt před deštěm, který odpoledne dorazil.
I když počasí nám nebylo vždy nakloněno, zvládli jsme vše odjet bez vážnějších problémů. Ti žáci, kteří dosud moc na kole nejezdili, se během týdne jen zlepšovali a byli zdatnými sparingpartnery pro své zkušenější spolužáky. Velkou radost nám dělá, že působili jako jeden tým.
Všem žákům z tohoto kurzu děkujeme za účast.
Foto zde.